Istanin svět

Existuje spousta dimenzí a sny jsou cesty které vedou k nim. Istana

Osud je krutý.

2.kapitola První Damienovo setkání s Poberty

Domem otřásl výbuch.

„Damiene!!“ Vykřikl Severus a vyrazil závratnou rychlosti do Damienova pokoje.Rozrazil dveře a zůstal stát překvapeně na prahu, uvnitř byl nepořádek jako by tam někdo hodil granát (To znám z vlastní zkušenosti :o)), A mezi tím bordelem stojí chlapec, celý špinavý a vedle něj byl vlk se stejně špinavým kožichem.

„Můžeš mi laskavě říct, cos tu prováděl?“ zeptal se naštvaně Snape.

„No, víš já jsem chtěl udělat jeden lektvar,“odpověděl se sklopenou hlavou.

„A jaký prosím tě?“ zeptal se rezignovaně, protože se na něj nikdy nemohl dlouho zlobit.

„Zkoušel jsem vlkodlačí lektvar, víš prvně jsem ho udělal normální, ale pak jsem si řekl, že bych ho mohl nějak upravit, tak jsem tam dal pár věcí. Z šedé barvy se změnil na zelenou, potom černou a když vybouchl, zjistil jsem, že to bylo proto, že jsi měl ve skleničce s beruščími krovkami i švábí krovku, která je nestabilní s vlčím mákem.“

„Hmm,zajímavý nápad.“ Ocenil jeho otec. „Takže teď si tu uklidíš a nechci slyšet žádné námitky, tak za hodinku se přijdu podívat, jak si na tom.“A s tím odešel.

 

„Tak jak na tom jseš?“ zeptal se o hodinu později Severus svého čistého syna s jeho věrným přítelem Girellem. Jeho syn znovu něco kutil v kotlíku na stole. Teď si díky pořádku mohl pozorně prohlédnout synův pokoj. Hned naproti dveří bylo velké okno s balkonem, na kterém Damien pěstoval nějaké rostliny, které přesně, to ani Severus nevěděl. Vedle okna bylo křeslo se stolkem a knihovna. Police s lektvary a přísadami.                           V rohu místnosti stála postel s nebesy, v rohu protějším byl stůl s velkou pracovní plochou, na které Damien dělal lektvary.

„Zase děláš nějakou vylepšeninu?“

„Jo.“

„Tak, co tentokrát?“

„To stejné, co před hodinou.“

„Takže vlkodlačí lektvar. Kam ses dostal?“

„Už jsem skoro u konce, ale líp by se mi dělalo, kdybys byl potichu.“

„Dobře já si sednu do křesla a budu si číst.“Odpovědi se nedočkal.

 

Damien soustředěně bral každou přísadu a uvažoval. Kdybych tam dal netopýří drápy s krví mantichory a výluh z Ereonu, to by mělo zmenšit agresivitu a měsíční kamen by mohl zmenšit bolest při přeměně…říkal si v duchu. A všechno ingredience tam pečlivě přidával.

Hmm. Ještě to nechám, chvíli povařit a potom to musím na někom vyzkoušet.Za chvíli lektvar nalil do flakonku .

„Už to mám,“oznámil tátovi.

„Můžu se podívat?“vzhlédl od knihy.

„Jasně.“ Podal mu lahvičku. „Hele, neznáš nějakého vlkodlaka?“ zeptal se opatrně.

„Proč?“ opáčil otázkou obezřetně.

„Potřebuji to na někom vyzkoušet a vím, že někomu ten lektvar děláš.Tak jsem se chtěl zeptat, jestli o někom nevíš, na němž bych si to nemohl zkusit.“

„Někoho znám a myslím, že bude s radosti souhlasit,“odpověděl a na tváři se mu objevil ďábelský škleb.

„Víš co? Můžu pro něj zajít hned.“ Zvedl se a zamířil pryč letaxem.

Objevil se na ústředí řádu. Vešel do kuchyně a hned na něm spočinuly pohledy všech přítomných.Byl tam Remus Lupin, Sirius Black a James Potter, členové Fénixova řádu, organizace, která bojuje proti Voldemortovi a smrtijedům.

„A podívejme se kdo to přišel, Srabus.“ Všiml si ho jako první Black.

„Zdravím. Lupine,mohl bych si s tebou promluvit?“ zeptal se.

„Jistě. Můžeš.“

„Víš, můj syn pracuje na novém vlkodlačím lektvaru a potřeboval by někoho, kdo by mu pomohl.“

„Aha. No jistě, rád mu pomůžu.“

„Nedělej to Remusi, určitě tě bude chtít otrávit.“ Varoval ho James.

„Vždyť je to jenom děcko a k tomu jeho, myslíš, že ti bude chtít nějak pomoct.“ Přisadil si Sirius.

„Víte, raději bych o něm takhle nemluvil,“varoval ho Severusi. „Mohlo by to mít špatné následky,“ušklíbl se.

„Vážně a jak by to asi zjistil?“zeptal se škodolibě Sirius.

„Já neříkám, že by to zjistil, ale mělo by to špatné následky.“

„Remusi počítej s tím, že tě do doupěte toho hada nepustíme,“nevšímal si Snapea James.

„Vždyť se to dá zařídit, stačí říct a já ho zavolám.“ Nečekal na odpověď a dotkl se přívěsku na krku.

„Co jsi to udělal?“

„Zavolal jsem svého syna.“ Odpověděl klidně.

„Vážně, ale nějak nejde.“ V tu chvíli oheň v krbu zezelenal a z něj vystoupil krásný vlk.

„Severusi, já nevěděl, že tvůj syn je vlk.“ Odpověděl se smíchem Sirius a pak se připojil k Jamesovi v záchvatu smíchu.

„Jenže kdybys měl aspoň trochu rozumu, přestal by ses do něj navážet, protože pak poznáš, kdo je to Damien Snape.“ Ozvalo se ze vzduchu. Sirius i James strnuli překvapením, rozhlédli se po kuchyni, ale nikoho neviděli.

„Severusi, to seš tak ubohej, že si musíš změnit hlas, abys nám dokázal, že máš syna?“ zeptal se opovržlivě Sírius, ale to už měl růžové vlasy.

„Co si to dovoluješ, ty jeden parchante!“ Náhle na sobě měl ženské krajkové prádlo a stál na vysokých jehlových podpatkách.

„Ty umaštěnče.“ Vřískal, ale to neměl dělat, teď se v kuchyni začaly dít věci a objevila se postava v rudém plášti.

„Můj pán tě varoval, neměl sis s námi začínat.“ Promluvila ledově. „Teď za to budeš pykat.“

„Ale-ale k-kdo j-jsi? A c-co po-po mně….“

„Dost Damiene, tohle vážně stačilo,“protrhl výkřik Siriusovo koktání.

Všechno zmizelo a Sirius stál v kuchyni ve své původní podobě.

„Co to bylo?“ zeptal se zmateně.

„Damien.“ Odpověděl Snape zamyšleně.

„Damiene, ukaž se a okamžitě.“ Poručil přísně.

„Ale tati, ty mi chceš zkazit zábavu?“

„Tohle není zábava, i když musím uznat, že ani mě by něco takového nenapadlo.“ Oznámil s úsměvem. „A teď se ukaž aby věděl, kdo mu to udělal.“

„Tak jo, no.“ Ve vzduchu se začal objevovat tak sedmiletý chlapec s černými vlasy a zelenýma očima.

„Myslíš, že ti Snape uvěřím, že tenhle kluk by dokázal ty kouzla? Já nejsem idiot.“

„A proč si myslíš, že by kluk jako já tohle nedokázal?“ zeptal se ledově.

„Proč, prostě proto, že jseš kluk, který neumí kouzlit.“

„Tak to mě velice, ale velice podceňuješ. Ale kvůli tomu tu nejsem. Vy musíte být Remus  Lupin.“ Podíval se na kouzelníka, který celou dobu stál v rohu.

„Ano, to jsem já. A ty musíš být Damien,“poznamenal.

„Ano, to jsem zase já. Těší mě.“Usmál se na něj a natáhl k němu ruku, kterou mu Remus stiskl nazpátek.

 

Poslední komentáře
05.11.2006 19:55:05: Abych s přiznala, tak se mi ze začátku tahle povídka moc nelíbila. Ovšem od téhle kapitoly na ni zač...
05.11.2006 18:31:49: Zajímavá povídka už se těším na další kapitolku :)
03.11.2006 19:35:21: boží kapitola
03.11.2006 14:00:24: chudinka Siriusek ale musim uznat že si koledovalsmiley....velmi povedená kapitolka..ale chtěla jsem s...