Istanin svět

Existuje spousta dimenzí a sny jsou cesty které vedou k nim. Istana

Osud je krutý.

1.kapitola Vlče

Severus seděl v křesle a četl knihu o lektvarech, když se ozval dětský pláč. Vstal tedy a zašel pro Damiena, který křičel, opatrně si ho vzal do rukou a houpal ho. Podíval se na hodiny a zjistil, že je čas na krmení zašel do kuchyně, zahřál mlíko, kterým pak prcka nakrmil. A protože Damien nemohl usnout, šel na zahradu, kde měli altánek s houpačkou. Na trávu vyčaroval deku a sám si k Damienovi lehl a začetl se do knihy. Byl do ni tak zažraný, neuvědomil si, že Damien už dávno není na dece. Zjistil to, až po tom, co uslyšel zvláštní zvuky. Podíval se za nimi a hrůzou strnul, viděl Damien, jak si hraje z vlčím mládětem.

Pomalu vytáhl hůlku a zamířil jim na vlče a vyslal na něj omračovací kletbu, jaké ale bylo jeho překvapení, když se před štěnětem objevil štít. Překvapeně zamrkal. Než se, ale dokázal vzpamatovat. Z domu se ozvalo volání.

„Severusi, kde jste,“odpovědět nestihl, protože u něj byla v mžiku Lili.

„Co se děje?“ Zeptala se když uviděla jeho překvapený výraz, „a co je to za štěně?“

„Víš, Damienovi se podařilo první kouzlo.“

„Cože teď, vždyť má teprve rok.“ Divila se Lili.

„Já vím, ale nejzvláštnější je, že se snažil chránit to vlče, když jsem ho chtěl omráčit.“ Přiznal.

„Hmm. Vypadá to, že si k němu vytvořil pouto, co kdybychom si ho nechali, aby měl Damien kamarády.“

„Dobře. Ale už bychom měli jít dovnitř, jestli tady nechceme přespat.“Zavelel, protože si uvědomil, že se začíná smrákat.

 

Uběhl půl rok od té doby, co se u nich objevilo štěně. Za tu dobu si ho Severus i Lili zamilovali. Severus byl doma sám, tedy pokud nepočítáme Damiena s Girellem, kteří po náročném dopoledni spokojeně spali.A Snape se jako vždy věnoval čtení. Ale asi za hodinu ho ze čtení vytrhl křik, byl plný bolesti,smutku a lásky. Rychle vyskočil a vyběhl k Damienovi, aby ho utěšil, protože mu jeho pláč trhal srdce. Damienuv pláč byl nezastavitelný a Severus cítil vlastní pocit smutku, zoufalství. Nevěděl proč, ale měl pocit, že to nějak souvisí s Lili. Asi za hodinu neutichajícího pláče se ozval zvonek. Proto i s plačícím Damienem šel otevřít. Na prahu stál Brumbál s vážným výrazem ve tváři.

„Mohu dál Severe?“

„Pojďte.“

„Víš chtěl jsem ti něco říct..“Nevěděl jak pokračovat.

„Má to nějakou souvislost s Lili?“ zeptal se.

„Ano, jak to víš ?“

„No, asi před hodinou začal Damien strašně plakat, jako by mu něco chybělo a od té doby nepřestal, budu muset na něj použít nějaké kouzlo.“ Povzdychl si. Ale to do něj strčil čumákem Girell. Za tu dobu, co u nich byl, si se Severusem dokázal docela porozumět, proto Damiana položil na gauč. K němu vyskočil Girell  a stočil se vedle něho do klubíčka za chvíli Damienův křik postupně zeslábl, až úplně ztichl a on se poddal spánku. Celou dobu na to jen nevěřícně zíral Albus Brumbál, ředitel Bradavic a teď i posel špatných zpráv.

„Co se jí stalo?“

„Voldemort ji zabil.“ Odvětil Brumbál tiše na otázku.

„Prosím odejděte.“ Poprosil.

„Severusi podívej,….“

„Jděte Brumbále, chci být sám jen se svým synem.“ Vyjel na něj vztekle. Takového ho Brumbál neznal, proto vzal nohy na ramena a odešel.

 

„Proč!!! Proč!!!“ křičel jako smyslu zbavený Severus.“Ale já se ti pomstím Voldemorte, to slibuji. Nikdy nedovolím, abys mi vzal i Damiena! Nikdy!!!“ nesl se tichým večerem zoufalý výkřik.

Poslední komentáře
31.10.2006 20:10:46: Jj, hezký, moc hezký!! smiley${1}
31.10.2006 16:50:17: Naprosto perfektnísmiley${1}
31.10.2006 15:39:53: božísmiley${1}
31.10.2006 14:18:31: hustý..fakt skvělá kapitolka:)