Istanin svět

Existuje spousta dimenzí a sny jsou cesty které vedou k nim. Istana

Harry Potter ano nebo ne

6.Kapitola Proč

Chci poděkovat Victor která dokázala tuhle kapitolku přivést k životu když mě od počítače vyhnali surozenci. Tak že moc díky Viktor. 

Z Harryho začal vystupovat černý dým. Salazar se spokojeně usmál na Godrika. Položil Harryho na přičarovaná nosítka a odlevitoval ho do jednoho pokoje, který nechal připravit pro ten účel. Za ním šli mlčky ostatní. V místnosti byla velká postel, stůl a dvě pohodlná křesla u krbu. Položil ho do postele a jemně přikryl peřinou.

„Co se tam stalo?“zeptal se Brumbál.

„To byly záblesky minulosti.“

„Ale, co je způsobilo?“

„Harry totiž dokázal překonat kletbu a nám se ukázaly některé jeho vzpomínky a ten dým, který z něj vycházel, bylo to, že se jeho duše očistila od jeho hříchu. Bude si všechno pamatovat, ale nebude ho to zatěžovat. Temnota, která ho spoutávala zmizela. Zůstal jen on, jeho vzpomínky a moc.“ Přešel k posteli a nalil Harrymu do krku lektvar a vyhnal je ven.

 

Seděli v kuchyni, když domem otřásl silný výbuch. V mžiku byli na nohou a v ruce svírali hůlky.

„Vylezte ven parchanti!“ uslyšeli křik z venku. Vyšli a protože tam ještě byli všichni členové  měli výhodu. Když se všichni směstnali na náměstí, na kterém byla základna. Z řad smrtijedů vystoupila postava s rudýma očima a promluvila svým ledovým hlasem.

„Musím říct, že jste mě dost naštvali, když jste mi zničili mého nejlepšího spojence. Ale to se nebude opakovat, přišli jsme si pro něj, tak kdepak je?“

„Díky za starostlivost, ale péči nepotřebuji už hodně dlouho.“ Ozval se další ledový hlas, možná o něco ledovější než ten Voldemortův. Ten se otočil a hledal jeho původce. Před nimi se začalo jakoby z vody rýsovat postava člověka. Prvně byla průsvitná, ale za chvíli byla už konkrétní. Před nimi stal mladík s černými vlasy, které mu padaly na ramena a kolen něj vládla aura moci. Byl ve svém černém hábitu, ale neměl nasazenou kápi.

„Já věděl, že se dokážeš dostat pryč.“ Pochválil ho Voldemort.

„Ale nevěděl jsi, že sis na prsou hřál hadí mládě. Myslel sis, že jednou neprokouknu tvé lži? Věděl jsem, kdo jsem už hodně dlouho, asi přibližně od svých dvanácti let. Nechal jsi vyučit svého nepřítele a to se nevyplácí.“

„O čem to mluvíš?“

  „O čem? Já moc dobře vím, co jsi tehdy udělal, nebyl problém ti vlézt do hlavy a zjistit si to.“

„Vážně a proč jsi tedy neodešel?“ Zeptal se posměšně.

„Proč? Copak si nepamatuješ?“

„Ale jistě, že pamatuji. A víš co, když už nejsi se mnou nemusím ji nechávat naživu.Vlastně už naživu dávno není, zbavil jsem se jí už hodně dávno.“

„To si neudělal.“

„Ale ano, podívej se tohle je moje vzpomínka.“ A ve vzduchu před ním se objevilo zrcadlo a v něm se začal promítat obraz.

 

Temná místnost, ale šlo vidět postavu připoutanou ke stěně, na zdi se rozhořely pochodně a osvítili ji stála tam překrásná dívka, její dlouhé temné vlasy spadaly až na zem, ale její oči stejně temné a hluboké, že by se tam mohl kdokoli utopit, se na někoho dívali. Podle roztrhaného oblečení, člověk viděl, že má za sebou hodně kruté mučení.

„Co tady chceš?“ zeptala se.

„Jdu to skoncovat. Tvůj milovaný se ke mně přidal a tebe už nepotřebuji.Takže sbohem….. Avada kedavra:“ A zelený had se jí vpil do hrudi.

 

 

Ty parchante, za to se ti pomstím.Ale to se Voldemort přemístil do svého sídla. A sním i Smrtijedi a příšery, které byly s nimi.

Fénixové se podívali na Harryho, který se znovu zneviditelnil.

 

Poslední komentáře
19.10.2006 15:13:46: Tak to nejsi sama.smiley${1}
19.10.2006 07:24:21: Nebo možná "é", ale to je jedno čeština mi nikdy moc nešla
19.10.2006 07:23:24: Pardon za to hrubku ve slově "suproví" má tam být tvrdé "ý"
19.10.2006 07:22:14: Je to suproví... Moc se mi to líbísmiley${1}